Moje první dojmy z Lesany? Přesně tak, je to pořád Lesana, klame tělem a příště ji už určitě potkám v tom batikovaném triku. Jsem si jistý!
První setkání, sedíme v té šílené dětské kavárně, po hlavách nám skáčou cizí děti...uff.
Koukám na ni - energická ženská. Představíme se, něco si řekneme (moje drahá mluví o představách o porodu, já hledám cokoliv podezřelého).
No... a pak začnou přicházet první překvapující informace.
Co, ve které nemocnici povolí a co ne, co můžeme akceptovat a co nemusíme, jak je empaticky přesvědčit, že to udělají podle naší představy. Taky jak samotný porod probíhá (jen náznaky zatím), v čem můžu pomoct já.
Zjišťuji, že tam nebudu sedět jak exot (to byla moje představa) a vlastně můžu pomoct a budu mít na starosti spoustu důležitých věcí. Třeba jednání s personálem, takže moje drahá “manža” se může soustředit a nebude vyrušovaná.
Dostal jsem několik dalších příkladů a věřte nebo ne, dost se jich v reálu později odehrálo. Třeba nechtěli jsme (ať je v klidu), ať manželce doktorka pořád hlásí na kolik cm je otevřená. V praxi se pak stejně stalo, že moje “oblíbená” dvoumetrová porodní sestra “Šrekyně” (ještě o ní bude později nejedna zmínka)na plnou hubu: “maminkoooo, vy jste jenom na 5 centimetrů!? No tak si pospěšte!” Ja s ní vyrazil dveře, na chodbě s ní promluvil a od té doby se uklidnila. Bez lesany by mě to asi nenapadlo, nevěděl bych nic... asi bych tam vlastně vůbec nebyl, nezabezpečil, ať manželce zpříjemním tuto chvíli co nejvíce to bylo možné - prostě byl její hrdina.
Každopádně na konci schůzky jsme se domluvili, že si dáme týden na rozmyšlenou. Ale já už věděl, že lesana se vyzná, tak jsem to teda jako hlava rodiny rozhodnul a zavolali jsme jí, že ji chceme. No a ona se také hned vyjádřila, že do toho jde s náma, takže jsme si sedli :-)
V dalším příspěvku se dozvíte, jak s náma lesana vedla předporodní přípravu u nás doma, no to bylo teda něco!