Poprvé u nás doma.
Lesana přichází s obrovskou hokejovou brašnou, asi jde z fitka a určitě šlohla činky. Pak ale začne vytahovat napodobeninu pánve, panenku, jakýsi super dlouhý šátek, a různé další věci.
Většinu jsem v životě neviděl.
Korunu tomu nasadí, když vytáhne tabulku s dírami, ať máme představu, co znamená žena otevřená na 10 cm. Čumím jako tele.
Začneme tím, že v detailech popisuje, co se u porodu obvykle děje, dokonce umí i říct, co v námi vybrané porodnici povolí a čemu se brání jako čert. Jako možná se ale fakt trochu vyzná, holka jedna. Nejzajímavější zjištění je to, že mnohokrát i když člověk dopředu něco nechce, stejně se personál ani neptá a prostě to udělá (což později v praxi vidím vícekrát na vlastní oči).
Proto věnujeme dost času porodnímu přání, které pak dostanu na starost já a budu ho uplatňovat a připomínat. Zase mi naskakuje v hlavě důležitost mojí přítomnosti u porodu - dula se bude věnovat nastávající mamince a já všem kolem plus support. Ať se maminka nemusí starat a může mít svůj naprostý klid a soustředění. Poslední, co by chtěla řešit je to, že je potřeba se přesunout na jiný porodní sál, daleko menší, protože ji to moc dlouho trvá, ať uvolní komfortnejší sál s vanou jiným rodičkám. Na tohle tam budu já, ochránce rodiny!
V praxi to u nás bylo naopak, šupli nás rovnou do malé kobky (3x2m), kde maminka mohla jen ležet, a já seděl na zemi. Stačilo tiché pošťouchnutí od Lesany a já zjistil, že vedle mají volný obrovský sál s vanou, žíněnkami, hrazdou, vanou, vlastní sprchou a je nejvíc bokem od rušné chodby, prostě kde bude mamince dobře. Tak jsem vyběhnul a po chvilce přesvedčováni personálu nás přesouvali. Tam jsme nakonec strávili dalších 6 hodin (jen ať víte, jak tohle zrovna dopadlo).
Příště o pikoškách z porodního přání a o stojce na hlavě…